My se již od středy ve škole neučíme a máme projekt, takže nesedíme celý den nad kartami a nečumíme do blba, ale i přes to končíme již ve 12hodin, ale to není to hlavní.. prostě ten školní rok strašně rychle utekl...mé známky jsou zatím nejhorší jaké jsem kdy měla a i přes to ještě nejsou tak špatné na to že jsem se na nic nepodívala jinde než ve škole.. tři trojky snad nikoho ještě nezabily ne? :D a vysvědčení už máme na netu, takže bychom tam vůbec chodit nemuseli... ale už těch pár dnů vydržím..

A co o těch prázninách? To já právě vůbec nevím.. všechnop nějak vyplne, aspoň doufám.. sedět celý prázky doma nechci.. už mám brigádu, tak aspoň že tak, ale nic jiného nevím.. určitě si za ty cesty vlakem přečtu pár knížek, nauačím se aspoň nějakou tu písničku na kytaře a pak? prostě nevím... snad se něco najde :)) doufám :)) a teď si du promazat celou plochu ať můžu vypadnout ven :D

Mám takový pocit jako bych nestíhala vůbec nic z toho co stíhat chci... je toho strašně moc, co bych ráda poznala, věnovala se tomu a tak podobně a místo toho trávim skoro všechen svůj čas ve škole či cestou ze školy... Doufám, že nejsem sama, kdo je takový, protože už takhle mi to příjde divný.. každý asi všechno stíhá a má ještě plno volného času a já nestíhám nic...

Už se tak těšim na prázky, až budu moct dělat to co budu chtít a nebudu muset tvrdnout cca 50 hodin za týden ( je v tom započítaná i cesta do školy + raní vstávání, kdy se museim připravit do školy)... jestliže má týden 168 hodin a šlověk z toho prospí 56 hodin tak má 112 volných hodin a z toho jednu polovinu mu zabere ta debilní škola.... Většinu věcí co nás učí mi k ničemu nebudou a jestli budou tak pouze pro "všeobecné vzdělání" a pro maturitu a VŠ... historikem nebudu ani ničim takovym... A jak se říká první pololetí prváku je nejtěžší.. mé známky tomu neodpovídáäjí :D ale nejhorší známky mám stejně od třídního, takže pohoda :D rodiče to naštěstí neřeší :))

A teď když sem nemocná se du učit na čj, protože ještě právě propadám :D

Jak já nemusim některé lidi, kteří si vždy myslí, že mají pravdu a nikdy svůj názor nezmění a raději vám začnou nadávat.. Takové opravdu miluji a že jich není málo, právě naopak... ať jde o jakýkoliv názor, jakoukoliv blbost...Kdyby to alespoň dokázali zaseknout, ale nadávat potom? :D přijde mi to celkem ubohé :))

V poslední době nemám jaksi časík, ale třeba se to aspoň trošku změní.. teď mě baví si kreslit nebo spíš malovat :)) Už se těšim na léto jak budu mít hromadu volného času, kdy si budu moct číst, malovat a hrát na kytaru... a taky chci mít brigádu, tak mi to snad vyjde :))

A snad se mi taky podaří nemít moc % jinak bych si ty prázdniny spestřila školou :)) no a teď už mizím :))

Slovo, které používáme téměř dennodenně, vyslovujeme ho a většinou v jiném smyslu než slovo o sobě znamená. Když něco říkám a někdo mě neposlouchá, tak mu raději řeknu, že jsem nic neříkala, než ze sebe dělat debila a opakovat to.

Ráda třeba říkám, že se moje maminka baví o ničem. Ta to zvládá bravurně. Bavit se o sousedovi, který měl psa, a ten pes jednou hodnil kočku, která byla ze třetího vrhu, té mourovaté tlusté kočky od té staré Kropáčkové, která shodou okolností je teta přes čtyři kolena od té Vančurové, která to už pár měsíců táhne s tim ženáčem, který čeká dítě a navíc je gay, takže obě podvádí i s chlapem a ten chlap vede tu a tu firmu, která podvedla několik lidí a mezi nima byl i..... A takhle by se dokázala bavit celé dny. Pro mě by takováto konverzace nebyla žádným přínosem už jen protože mám jiný postoj k lidnem než moje mamka. Jemi jedno kdo co kdy kde a jak dělal. Je to jeho věc, ale mamka ta chce vědět uplně všechno, takže pro ní to nic jako pro mě není.

Ale těch pár písmen má dost velký význam. Ani nevm jak bych si takové nic představila. To snad ani nejde. Jedině jako prázdno, které bych si asi také nijak nevysvětlila. Jako černočernou tmu? Ale v té se třeba něco nachází jen to nevidíme, ale nic, neobsahuje žádné překvapení, žádné vzpomínky, zážitky... Nechtěla bych být člověkem, který prázdnotu uvnitř sebe cítí. Takový člověk nemá vůbec nic. Žádné přátele, víru, naději a to všechno jen tak zpět nezíská. Samozřejmě každý člověk má jinou hranici pro to aby se dostal na dno as někteří si myslí, že se na dno dostali a přitom ho ani neviděli jen si to myslí. Takový flegmatik se na dno dostane mnohem hůře než takový melancholik, který si všechno moc bere...

Takové nic je možná trošku depresivní... Když nebudu mít nic a všichni okolo budou mít všechn o moc nadšená nebudu. Někdy sama říkám, že na nic nemyslím, i když se moc myslím nad kravinama, který nikdy lidem neříkám. Ráda pozoruji krajinu kolem sebe, pokud je aspoˇjn trochu zajímavá, obdivuji památky, ale to vrstevníci moc nechápou a tak říkám prostě nic.... a nic a nic a nic... Každý den toto slovo používám a i přesto nikdy to nic není. Vždy se za toto slovo schová nějaká "lež".. :( Možná bych k tomu měla změnit přístup :))

vím, že jsem tu nebyla, ale bylo to pouze protože nebyl čas. Né že bych se muesla učit, to ne škola mi je taknějak uplně jedno, ale musela jsem přemýšlet nad vším. Všechno jsem si pěkně vxjasnila, našla řešení a konečně můžu říct, že je všechno jako dřív :)) TAkže jsem spokojená se vším, i když mi chybí třeba pár věcí jako je výtvarka a sporty, ale tak s tím se dá žít, když se s tím nedá nic dělat. A krom toho že jsem přemýšlela jsem si i četla :D sice na to není zrovna moc čas, protože na odpočinek čas prostě není... Ale i tak můžu říct, že Sabriel je bpömbová knížka. Bezva nápad, skvěle napsané a dobře to rozvíjí moji fantazii :D A k ke Stendhalovi swe radši vyjadřovat nebudu, protože i po těch sto stranách je to velice nudné a velice o ničem. Ale třeba se kniha nějak rozjede :)) Navíc jsem přemýšlela nebo spíšae uvažovala nad dalšíma zbÿtečnostma, které sem pak třeba i přibydou :D¨A navíc.. doporučovala bych všem film Keith - takovej smutnej, ale úžasnej :))